Jihoafrická republika potřetí

Naše další cesta do Jihoafrické republiky. Tentokráte v lednu roku 2023.

Opět s 15 studenty v rámci organizace letní školy.

Znovu v Africe, po devíti letech. Tentokráte, ale ve čtyrech.

Vrátili jsme se na známá místa, přesně měsíc po devíti letech. V roce 2011 jsme odletěli koncem ledna a naše další návštěva začala také koncem ledna, ale v roce 2020.

Tentokrát jsme necestovali jen ve dvou, ale jako rodina s našimi dvěma syny (5 a 3). Tehdy jsme ještě netušili, že to bude na dlouho poslední výlet, protože v Číně již začínala pandemie koronaviru a krátce po našem návratu se rozšířila i k nám.

 

Gariep Dam, Free State

Číst dále:

25 000 Km jižní Afrikou

Podařilo se mi všechny naše cesty zanést do mapy a spojit s blogem. Zde můžete vidět všech
25 000 Km s naší Hyudai Accent.

Poděkování

Drazí čtenáři našeho blogu, děkujeme vám za přízeň, kterou jste nám projevili. Zítra opouštíme náš milovaný černý kontinent a odjíždíme směr Asie.

O existenci tohoto blogu rozhodne náš pobyt v Malajsii a Thajsku. Pokud bude alespoň z poloviny tak zajímavý, jako ten v Africe, bude náš blog ušetřen likvidace.

Reunion – Evropská unie v tropech

Reunion, sopečný ostrov objevený v 17. stolení  Portugalci a později zabraný Francouzi. Pokud byste ho chtěli objet celý dokola, nenajedete více než 300 Km. I přesto že se ostrov nachází v tropech, najdete tu několik různých klimat a to především díky tomu, že se réunionské sopečné pohoří tyčí až do výšky 3000 metrů nad mořem. Pokud už jste unaveni vlhkým vedrem na pláži, můžete okusit horský vítr a noční teploty, kdy budete rádi, že s sebou máte nějaký svetr nebo větrovku, nebo krásy pravého deštného pralesa. Jelikož je ostrov velmi izolovaný, nehrozí vám, že zde potkáte hada, nebo že dostanete malárii.

V Dračích horách

13. ledna jsme strávili celý den v Dračích horách. Tento den jsme podnikli prakticky pouze jeden výlet, za to poměrně namáhavý. Rozhodli jsme se, že kluky vezmeme na vodopád Tugela, druhý nejvyšší vodopád světa. Cesta na vodopád nebyla až tak náročná, jediné, co nám pochod poněkud znepříjemňovalo, bylo velmi studené, větrné a chvilkami i deštivé počasí, které nás zastihlo směrem na vrchol. Výšlap k vodopádům jsme zvládli zhruba za dvě hodiny. Cestu tam jsme si zkrátili zkratkou, která vede jednou z průrev a která představovala nejnáročnější část výstupu. K mému velkému podivu toto neuvěřitelné převýšení, v němž musíte skutečně šplhat zhruba po metrových balvanech, zvládli kluci v rekordním čase. Na vrcholu jsme strávili jen pár desítek minut a to hlavně proto, že byla většině skupiny zima. Bohudíky se na cestě směrem dolů počasí trochu umoudřilo a tak si i Petr, který jediný poslechl mé doporučení a vzal si s sebou větrovku, mohl odložit. Zhruba dva kilometry jsme pokračovali po náhorní plošině, na které jsme zahlédli ještě několik vodopádů. Poté jsme zahájili sestup. Jedinou nepříjemností na cestě dolů byly dva žebříky, které jsme museli zdolat. Toto činilo pro změnu největší problém mně, protože ukotvené železné žebříky nebyly v souladu s mým strachem z výšek. Celý výšlap jsme tak zvládli v zhruba za šest hodin. K večeru jsme už opět seděli v našem ubytování Amphitheatre, které mimo jiné umožňovalo i překrásné výhledy po okolních vrcholcích hor.

Jihovýchodní pobřeží Jihoafrické republiky

Naši cestu po jihovýchodním pobřeží Jihoafrické republiky jsme zahájili 8. ledna. Čekala na nás cesta dlouhá stovky kilometrů, v rámci níž jsme se potřebovali dostat do Durbanu, největšího města provincie Kwazulu - Natal.

Prvního dne jsme opustili Plettenberg Bay, město, které je pro své bílé duny a azurové moře často vyhledávaným cílem turistů. Směřovali jsme dále na východ. Cestou jsme překročili hranice dvou provincií a to Western Cape a Eastern Cape. Eastern Cape je domovem kultury Xhosa, z níž mimo jiné pochází i mezinárodně známý odpůrce apartheidu Nelson Mandela. Současně jde o nejchudší provincii celé Jihoafrické republiky.